Koně
je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje samce tak i samice koně. Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička starší samice je klisna. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček,] starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě.
Ustájení
Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Dnes bývají koně pouštěni i do výběhů, kde jsou ve společnosti jiných koní, není tak frustrován jejich stádový pud. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze
Čištění koně
Kůň by se měl čistit vícekrát denně, především před a po ježdění. Čistění má většinou několik fází: vyškrabování kopyt kopytním háčkem, hrubé očištění rýžákem či hřbílkem, čištění měkkým kartáčem, popřípadě setření potu či vody stěrkou, vyčesání hřívy a ocasu či natření kopyt olejem. čištění zahájíme hřbílkem (tvrdá umělá hmota s výstupky). Tímto nástrojem pohybujeme v kruzích i proti směru růstu srsti. Začínáme od krku a pravidelnými kruhovými pohyby postupujeme k ocasu. Hřbílkem nepřejíždíme přes klouby končetin a kohoutek (pokud je zde nečistota, stačí jen jemně pomocí hřbílka odrolit). Po cca každém vyčištěném půl metru plochy hřbílko vyklepeme. Následuje čištění hrubým kartáčem (rýžák). Při čištění tímto kartáčem postupujeme od od krku koně k ocasu, včetně kloubů končetin a kohoutku a břicha koně, vždy po směru růstu srsti a vždy od shora dolů. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří místo nad slabinami koně, kde srst tvoří hvězdicovitý útvar - koně čistíme ve všech směrech a na nástroj netlačíme, neboť se jedná o citlivé místo a mohlo by dojít k poplašení zvířete. Tahy rýžákem provádíme dlouhé, pohyby jsou vedené celou paží a jsou rytmické, plynulé a silné. Po pár tazích vyčistíme rýžák o připravené kovové hřbílko, které držíme v druhé ruce a následně z něj vysypeme nečistoty. Hlavu rýžákem nečistíme a pozor si dáváme hlavně v břišní oblasti mezi zadními končetinami. Dalším v pořadí je měkký kartáč. S ním začneme čistit hlavu, opět ve směru růstu srsti. Opatrně se pohybujeme kolem očí a nozdry vynecháváme. Dále pokračujeme k ocasu koně. Tahy tímto kartáčem jsou krátké s vytočením zápěstí, tento kartáč čistíme o kovové hřbílko častěji. Vždy postupujeme od předu dozadu a od shora dolů, aby nečistota a prach nepadaly na již vyčištěné plochy. Když je kůň takto vyčištěn, tak použijeme hadřík na vytření nozder a jiný na podocasní část. Následně rozčešeme hřebenem hřívu a ocas a na závěr kopytním háčkem pročistíme kopyta. Musíme dávat pozor na střelku, zde je kůň velmi citlivý. Vesměs kopírujeme tvar podkovy a práci s háčkem provádíme velmi opatrně, abychom koně nezranili. Pro úplný lesk, lze na závěr koně přetřít hadříkem celého a vazelínou nebo olejem přetřít kopyta. Teď je kůň připraven ke každé práci nebo jako chlouba do výběhu.
Chody a ježdění
Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou krok, klus, cval . Westernový styl je využívaný hlavně v Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok, jog a lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění.Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk Teď trochu rozvedu jednotlivé chody: Krok: Krok má čtyřdobý takt. Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostrané končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný. Nohosled: LZ,LP,PZ,PP rychlost koně je v kroku 6 - 8 km. Sedlo rozkládá jezdcovu váhu po koňském hřbetu. Různá sedla se používají k různým účelům (Univerzální sedlo, skokové sedlo, dostihové sedlo, drezurní sedlo, westernové sedlo). Pod sedlo se většinou umisťuje sedlová poduška. Podbřišník sedlo udržuje na hřbetu koně, probíhá za předníma nohama koně. Třmeny jsou připevněny k sedlu, zvyšují stabilitu jezdce a pomáhají při tzv. lehkých sedech v různých krocích. Uzdečka se připevňuje na hlavu koně a pomáhá jezdci nad koněm udržet kontrolu. Skládá se z nátylníku, podhrdelníku, čelenky a lícnic. Uzda se používá při přehlídkách a drezurách, na rozdíl od uzdečky, která je využívána mnohem častěji, má navíc jednu lícnici k dalšímu udidlu (uzdečka má udidlo jen jedno, uzda dvě). Udidlo se umisťuje do huby koně, existuje jich několik druhů (jednou, dvakrát lomené udítko, rovné udítko…). existují i varianty bez udidel, kdy se kůň ovládá tlakem na nos. Někdy se používají i martingaly, které koni brání ve zdvihání hlavy, jsou upevněny nad kohoutkem (kolem krku) a k podbřišníku. Kamaše se používají k ochraně nohou koně při práci, skákání i přepravě. Sport